2017

03.01.2018

Leden

Jsem naštvaná na celý svět... Na všechny, co nemají rizikový těhotenství a lyžujou... Ležim na gauči, koukam na sníh a žeru... Žeru úplně všechno... A žeru sama, protože všichni lyžujou že jo... A nebo taky venčí moje psy, protože já bych přece mohla uklouznout, upadnout a porodit... Našla jsem si aspoň koníčka, co jsem mohla dělat na gauči... Začla jsem se učit fotit... No, po chvíli studování zjišťuju, že to musim stejně vylézt ven, a tak tajně chodím se psama aspoň vedle do lesa...

Únor

Pořád jsem naštvaná, pořád žeru a pořád se učim fotit... Dostala jsem nápad, že půjdu aspoň na běžky, jenže jelikož na sebe všechno vždycky vykecam, dostala jsem zákaz, protože bych určitě porodila... A tak nudu začínam zahánět plánovaním psích akcí na celý rok... Projíždim všechny možný události, platim zálohy a musim se držet, abych si aspoň jeden víkend v měsíci nechala volný... Mareček má taky tuhle zimu za sebou svoje první lyžařský závody...

Březen

Už se tolik nedržim, abych neporodila, protože jednu psí akci mam naplánovanou moc brzo a jestli porodim v termínu, tak budu ještě v šestinedělí, ale o tuhle prostě přijít nesmim... Taky moje žraní nabírá na obrátkach... Když nemůžu spát, jdu do ledničky... Vzbudim se v 6 ráno, jdu si do ledničky pro věneček, snim ho v posteli a můžu spát dál... Můj muž se začíná už fakt děsit... Říká mi, jestli jsem si všimla, že můj zadek je už fakt velkej... Mam nahoře asi 22kg a rodim v termínu... Přesně... A je to krásný... Teda ne ten porod, ten byl děsnej a od tý doby mam hrůzu z bolesti... Ale ten pocit... Milovat nejvíc lze fakt víckrát... Mateřská láska je nekonečná...

Duben

Jsem celkem unavená (divný v šestinedělí) a začínam si trhat vlasy, proč jsem si naplánovala tolik psích akcí... První je hned celý víkend ve Františkových lázních, kupodivu přednášku zvládam skloubit i s kojením v pohodě, Andělka je hodná všude, ale na Františkovo pindíka si stejně sahat nemam... (abych neotěhotněla) Při tom mně by to nevadilo... Psa posílam na pár dní na výstavy do Chorvatska, ať si užije u moře že jo, když já nemůžu...

Květen

Výstavy, zkoušky, tréninky... Makáme se psama jako blázni... Teda já a moje děti (proti svojí vůli) většinou se mnou. Můj muž má svoje bikerský závody, takže se ani moc nevidíme. Ale úspěšný jsme oba dva... Začínam pomalu cvičit a vracet mojí postavičku do normálu...

Červen

Už jsem zrušila jednu celovíkendovou akci. Pro pánajána, dyt my taky musíme dělat něco na baráku! No ale jeden víkend si celý dam psí a druhý se vydáme s mužem na jeho víkendový závody na Ještěd. Ať spolu taky trávíme čas jako rodina že jo... Taky pomaličku začíná vznikat můj blog... Teda zatím o tom nikdo neví, ale on už normálně funguje... Cvičim už skoro 2h denně a začíná to ňák vypadat...

Červenec

Zveřejňuju plná obav svůj blog... A od teď žádný flákání a musim se snažit, co nejvíc psát. Taky mam dva psí tábory a konečně jdu Horskou výzvu, kterou chodim už asi 3 roky a nikdy mi to nevyšlo. Poporodní forma není ideální, tak jdu nejkratší 18ti km trasu, ale cíl nebýt poslední mi vyšel a jsem celkem spokojená... Taky jsme nakryli naší malou Stáninu, aby za 2 měsíce u nás bylo ještě veseleji...

Srpen

Psí akce už jen jedna a jinak vesměs už spíš odpočíváme a užíváme si sami sebe... Už bylo na čase... Hlavně jezdím s dětma po výletech a já mam aspoň o čem psát... Zjišťuju, že krytí bylo úspěšné a začínáme kompletně předělávat kotelnu, aby tam vznikla ještě psí místnost. Má být hotová do konce září na štěňátka. Jo a taky umíram hicem, odmítam cvičit a hejbat se jinak než v bazénu. Nesnášim horko...

Září

Pár psích akcí. A poslední závod mého muže v sérii. Můj muž opět vyhrává, ostatně jako všechny předchozí závody a stává se celkovým vítězem svojí kategorie... Ja fakt dobrej a já se dmu pýchou! Za 4 dny rodíme... Teda ne my, ale Stáňa... 8 kousků... Je fakt dobrá, já je miluju a chci si je všechny nechat... Můj muž jde do mdlob...

Říjen

Začíná se brzo stmívat, a tak psích tréninků už není tolik. Kotelna stále není hotová a já mám fekální období, kdy nedělám nic jinýho než že uklízim hovínka po štěňatech... No a nebo taky přebaluju Andělku... Jedna větší psí akce a návštěva ezoterickýho festivalu, abych si mohla nechat číst z ruky, kreslit auru apod... No a blogovat už skoro nestíham...

Listopad

Kotelna pořád není hotová.... Fekální období nabírá na obrátkach... Mam spousty starostí s papírováním kolem štěňat a k tomu jedno poletí do JAR, aby toho nebylo málo... Stává se ze mě poloviční blázen s těma všema miminama, ale nakonec to zvládam a pak jen pláču, když nám ty mrňousci milovaný odcházejí... Už nestíham ani jíst...

Prosinec

Ještě pořád není kotelna hotová a už ani nebude... Máme jiný starosti... Nemáme žádný dárky a do toho se stěhujeme... Posledních 14 dní před Vánoci už muž ani není doma, protože všechno připravuje na Šumavě na naše nastěhování. V pátek před Vánoci v půl 9 večer přijedu i já s Andělkou, 5ti psama, 3 kočkama a milionem dalších věcí, Mareček už se nevešel a hlavně nadával, že na Šumavě není vana na kapra, tak přijíždí až druhý den po tom, co si užije kapra. Užíváme si Vánoce, lyžování, běžkování, užíváme si i konečně sami sebe... No, jak kdy...

Rok 2017 byl pořádně velká jízda (až na ten rizikovej začátek)! Chtěla bych dodat, že moje děti jsou fakt dar z nebes, jelikož toho spousty zvládají se mnou, ale bez mojí mamky a ostatní rodiny bych asi musela tempo trochu zvolnit 😊

Neskutečně se těším, co přinese rok 2018... Já trochu doufám, že to bude ještě větší jízda! Těším se na všechno, hlavně na všechny aktivity s mýma dětma a psama... Těším se na focení a psaní... Diář už se snažím tolik neplnit, ale ono to asi stejně všechno přijde samo 😊

Nechť je nový rok pro vás přesně takovým, jaký jste si ho vysnili! Hlavně na sebe buďte hodní a mějte se rádi!

Howgh