Jak chodím na východy slunce

18.01.2018

Není tomu tak dávno, co jsem se rozhodla vstát brzo a vyšlápnout si na špičáckou rozhlednu na východ slunce. Jak mnoho z vás ví, matky na mateřský se v noci moc nevyspí, ale i přes to jsem prostě chtěla jít a udělat hezký fotky.

Dopadlo to tak, že jsem o půl hodiny zaspala, nahoru jsem hnala jak blázen (naštěstí moji psi jsou můj motor a když si je zapřáhnu, jsem nahoře o dost rychleji). No i kdybych to stihla, tak bych stejně viděla prd, jelikož byla všude okolo prímová mlha.

To mě ale neodradilo a teď v neděli jsem šla zkusit východ znovu, tentokrát s tatím a na sněžnicích na Polom. Aladin na telefonu mi ukazoval, že má být krásně jasno a super podmínky. Anďa poslední dobou celkem špatně spí, takže vyspaná jsem nebyla ani trochu a jelikož jsem jí musela počtvrtý uspávat, než jsem jela, tak klasická půl hodinka zpoždění tam byla zase.

Nahoru jsme to hnali jako blázni, šli jsme lesem a doufali, že se neztratíme. Jako trochu jsem si myslela, že uvidíme další prd, když lehce sněžilo, ale pořád jsem doufala, že třeba vylezeme nad mraky... No nevylezli... Vylezli jsme do mraků a do totální sibérie. Takže nejenom že jsme neviděli sluníčko, ale byli jsme rádi, že vůbec vidíme sami sebe a psy. A díky mýmu focení zmrzlých psů u zmrzlých stromů jsme dost zmrzli taky.

Nicméně! Ještě stále mi to neodradilo a hned jak mi Aladin bude zase ukazovat jasno (jo dam mu ještě jednu šanci) a seženu hlídání na děti, vyrážim na východ slunce zase! (No možná stačí, když prostě seženu hlídání na děti.) Věřim, že jednou se dočkam a konečně ho uvidim!