Jak jsem byla na běžkařském soustředění

12.02.2018

Tenhle článek by se také dal nazvat Jak jsem si myslela, že umím běžkovat a byla jsem vyvedená z omylu.

Když kámoška (Bára) přišla s tím, že se přihlásíme na běžkařské soustředění, byla jsem nadšená. Běžky miluju a tohle bylo i se psy, takže ideální kombinace!

Bára přijela ve čtvrtek, v pátek jsme po 3,5h spánku vyrazily na běžkach na východ slunce (24km), přišli jsme domů, rychle jsem jela s dětma na plavání a pak zas rychle na první trénink soustředění. Na night run! Upozorňuji, že já neběhám... Letos jsem byla běhat 2x, vloni ani jednou... No uběhla jsem 9km! Byl to můj životní rekord, skoro jsem umřela (bylo to bez psů a nutno poznamenat, že já když už jdu běhat, táhne mi pes) Každopádně mi to tak namotivovalo, že jsem si hned naplánovala, že zase začnu běhat (soustředění bylo před víc jak 14ti dněma a já ještě nezačla...)

Večer bylo řazení do skupinek podle toho, jestli jsme začátečníci nebo pokročilý. Já samozřejmě básnila o tom, jak běžkuju už od malička, takže jsem byla automaticky šoupnutá mezi pokročilý. (Upozorňovala jsem, že na běžkách nebruslim...). Bára sice byla na běžkách 8x, ale taky se statečně přihlásila mezi pokročilý...

Daly jsme si krásných 6h spánku a vyrazily na náš první trénink skijöringu (běžky se psem). První zádrhel přišel při otázce naší trenérky: "Ty jako jezdíš se psama klasiku jo? Hm... To jsem ještě neviděla..." Trapas... Bruslení nám nešlo, a tak jsme se pokorně zařadily mezi začátečníky.

Následovaly 2h učení se techniky bruslení (nejdřív jsme ale museli na běžkách vyjít sjezdovku), kde mi bylo vysvětleno, že s mojí výbavou, mi to vlastně ani jít nemůže... Jelikož mám moc dlouhý běžky, totálně na prd boty a moje hůlky po dědovi by mi měly sahat k uším... K uším, ne k prsoum!

Při 3h pauze na oběd všichni odpočívali. Všichni kromě mě. Já totiž vyrazila pro změnu na běžky! Respektive fandit svýmu muži, který dělal salta na lyžích a snažil se vyhrát závod (což se mu povedlo, protože on v našem páru vybral všechnu sportovní šikovnost a na mě už nezbylo...). Oběd už jsem nestihla a mazala jsem zas na další běžkařský trénink.

Večer jsme měli ještě kruhový trénink, který byl pro mě snad ještě horší než night run. Následovalo další zjištění, proč nemůžu být nikdy skvělý běžkař - mám křivou nohu. Od malička jsem si myslela, že bych mohla být druhá Neumannová a jeden víkend a moje růžové brýle se rozplynuly...

Jelikož jsem musela využít toho, že Andělka spí poprvé u babičky, vyrazila jsem večer s mým mužem za zábavou. 3h spánku a zas další 2 běžkařské tréninky, odpoledne ještě bazén s dětma a večer jsem po 12,5h spánku za 3 dny spadla do komatu (moc dlouho mi to nevydrželo, pač se pak Anďa na 2h vzbudila...).

I přes nedostatek spánku, fyzický vyčerpání a nestíhání se ani najíst, jsme si ten víkend neskutečně užily! A já teď přemýšlím jestli zůstat dál výletním běžkařem a nebo trénovat na kariéru Neumannky (když teď už vim, jak na to).