Jak jsme šli na Poledník a přišli jsme do Schwellhäuslu

01.03.2018

Jeden z nejmrazivějších dnů letošní zimy a my se s holkama rozhodly pro výlet na Poledník. Hrozně jsem se těšila, jelikož jsem tam byla naposledy asi když jsem byla na základce - s Klubem českých turistů, kterým jsem snižovala věkový průměr.

Vzhledem k mínusovým teplotám jsem udělala čaj do termosky a navlíkla se do lyžařskýho oblečení. Holky už na mě čekaly na Prášilech, posbírala jsem veškerý drobný po autě, zaplatila 70Kč parkovný a vyrazily jsme.

Ušly jsme pár metrů a vrátily se zase zpátky do auta. Takhle dokonale upravenou běžkařskou stopu jsem letos ještě neviděla... No a my šly samozřejmě zrovna normálně v botech.

Takže jsme nakonec zvolily klasiku a šly do Schwellhuäslu. Všechny 3 jsme se prohledaly a vysypaly veškerý eura, co jsme měly u sebe, abychom si tam mohly něco dát (já přispěla 1€).

Víc jak hodina zpoždění cestou na Prášily byla ale znát, cesta ve sněhu byla hrozná, batoh s termoskou těžkej a v oblečení na lyže byl šílenej hic. Po příchodu na místo jsme si jako pravý češi vyndali sváču z batohu (já už se nutně musela zbavit tý termosky). Nic jsme si kvůli časovýmu zpoždění dát nemohly, protože do půl 4 jsem musela být doma a ještě jsem měla vyzvedávat Marečka ve školce.

Cesta zpátky byla ještě horší než tam (i přes to, že jsem vypila skoro všechen čaj), už jsme si ani nepovídaly... Domů jsem přijela v 16.37, takže průser. Kdo chce zážitek, pojďte se mnou na výlet, úspěch zaručen... A poledník bez běžek až na jaře 😊