Jiříkův příběh

26.09.2017

Ahoj, jmenuji se Jiřík. Tohle jméno mi dali v útulku.

Nevim, kdo je má máma, natož můj táta. Narodil jsem se pravděpodobně na ulici. Aspoň tam mě a moje 3 sourozence našli.

Na ulici jsme se dostali díky nezodpovědnosti lidí. Jednou někdo nenechal vykastrovat svoji domácí kočku, ta potkala nevykastrovaného kocoura a bylo. A takových koček žije na ulici spousty. Díky nezodpovědnosti...

My měli to štěstí, že nás objevili policajti a odvezli nás do útulku. Měsíc jsem tam žil v malé kleci a čekal na své doma. Taky jsem měl rýmu, ale tu mi vyléčili, naočkovali mě a odčervili.

Jednou se (teď už moji) lidé dívali na stránky útulků. Chtěli pořídit svému synovi k 5. narozeninám koťátko, které si strašně moc přál. Přiznávají, že chvíli zvažovali i koupi koťátka bez PP, projížděli různé inzeráty, ale vše si nechali vysvětlit a rozhodli se dát domov někomu, kdo se narodil tak trochu nešťastně.

Malý páníček si hned vybral mě (ty dva starý - trapný, ale chtěli někoho hezčího - prý se jim bílé kočky nelíbí, pche...). Stará se ale rozhodla, že se do útulku vydá osobně a vybere někoho přítulného. Jenže na nás v útulku se nemůže sahat, aby na nás někdo nezavlíkl nějakou nemoc. Koukala se na nás v klecích, všichni mňoukali a prosili, že chtějí domov. Já měl zrovna rýmu a byl jsem na "oddělení nemocných", ale i tak se na mě šla kouknout.

No co vám budu povídat. Furt mě nechtěla... I když na mě myslela, ale ten den přivezli zase 7 nováčků. Prý strašně krásných. Večer udělali se starým poradu. Ten vybral takovýho chlupáče, ale ona neměla to srdce rozhodnout. Takže druhý den vzala malýho páníčka, ať si vybere sám a zamaskovala to tak, že koťátko dostane až na jaře.

Malý páníček byl v šoku, tolik koťátek na něj mňoukalo a zase ho prosilo, ať si je vezme. Nebyl ale moc čas na přemýšlení, rodila tam jedna kočička, tak museli za chvilku jít. Ještě ho vzali za mnou. Stará mu tam ukazovala takový (prý krásný) chlupáče, ale on viděl mě... A já viděl jeho... Byla to vzájemná láska na první pohled... Řekl, že chce mě! Joooo!!

Pak jsem tam ale musel ještě 14 dní počkat. Nepustili mě ani na jeho narozeniny. Prý jsem měl ještě špinavý uši... A tam si dávají pozor, abychom útulek opouštěli opravdu zdravý a vyšperkovaný. Konečně nastal ten den, kdy si pro mě stará přijela, vyndali mi z malý klece a nacpali do ještě menší přepravky a někam mi vezli. Já byl spokojenej, že jo... Celou dobu mě mazlil její brácha, tak jsem jim předvedl, že si fakt dobře vybrali a byl jsem fakt hodný...

Doma malýmu páníčkovi zavázali oči a dali mu mě do náruče a měl hádat, co dostal. No uhádl to hned. Byl neskutečně štastný, strašně se furt smál, stará zase řvala (prý takhle řve furt) a já byl fakt spoko...

Následovalo seznamování se zbytkem domácnosti. Starý se o mě docela báli, aby mi nehonila Dorota nebo neskalpoval vrchní domácí kocour. No Dorotu honim já a ona přede mnou utíká. Je to fakt psina. Občas na ní vyskočim i na gauč, ona se teda nadšeně netváří, ale mě to hrozně ba... Kocouří šéf mě očuchal a buď si myslí, že jsem tu jen na návštěvě nebo že jeho nemůže nikdo a nic ohrozit (prý je hodně namyšlenej), protože mě klidně i nechá žrát s nim z misky. Akorát kočka Duduška na mě furt vrčí a nemá mi ráda. Vypadá to, že se mi bojí, pač přede mnou furt utíká... No a pak tu jsou takový velcí psi a ty na mě čumí jako puk. Ještě se tu někde ozývá furt takový kňučení, ale do tý místnosti nesmim. A abych nezapomněl, je tu ještě nejmenší panička, která ale na mě zatím jen kouká. Prý až bude větší, tak si se mnou bude hrát.

Jako ale řeknu vám, je to tu bájo. Malej páníček mě miluje, najíst mi dává několikrát denně (protože mi to Dorota vždycky sežere) a pořád mi mazlí a hraje si se mnou. Říkají, že ale půjdu taky na kastraci. Trochu se o svoje mužství bojim, ale na druhou stranu, útulky jsou plný k prasknutí a ne každý má to štěstí jako já. Někdo koťata i topí... Fuj... A taky jsem slyšel, že když byl vrchní kocour mladý a ještě nevykastrovaný, šel na zálety a přinesl si tam odsaď blechy. Tak to bych teda taky nechtěl...

Takže prosim vás, lidi, buďte zodpovědný. Kastrujte svoje domácí kočičky, ať se co nejvíc eliminuje počet koťátek v útulcích. Bylo nás tam fakt hodně a všichni jsme byli moc smutný. A jestli si chcete pořídit kočičku, navštivte nějaký útulek. Výběr je tam opravdu obrovský a uděláte dobrý skutek. Navíc si odnesete zdravou, naočkovanou a odčervenou kočičku. A to se vyplatí!