Jsem unavená

22.11.2017

Jsem unavená...

Každý to zná... Jednou za čas přijde období, kdy na váš všechno dopadne a vy se chcete na všechno vykašlat a utíkat pryč, ode všeho a ode všech, být sama, lehnout si do trávy a myšlenky nechat daleko za sebou...

Nebudu vám vykládat kolik toho mam... Každý kdo má dvě děti, ví... Kdo má 5 psů a 3 kočky, ví... Kdo odchovává 8 štěňat ví... Kdo má štěně, který zlobí, ví... Kdo posílá štěně do 3.země a musí kvůli tomu neustále lítat po veterinářích, úřadech a furt někam volat a psát, ví... Kdo má celkově lítání po úřadech, ví... Kdo rekonstruuje dům, ví... Kdo má 2 domy, o který se musí starat, ví... Kdo má muže věčně v práci a je často doma sám, ví... Kdo fotí, upravuje fotky, píše a snaží se být vtipnej, i když občas je ten úsměv jen v tom textu nebo na tváři a hluboko uvnitř je totální šedo, ten ví...

Už pár týdnů se vždycky na něco upnu a řeknu si: "až se tohle stane, bude líp..." Ale těch věcí už proběhlo tolik a stresu neubívá... Nic nestíham, spoustu věcí si naplánuju, když nemam u sebe diář a dost často si plánuju 2 akce na jeden čas. Nic si nepamatuju, nestíham jíst, nemam žádný kalhoty, protože buď už jsou mi velký nebo vyjdu z domu a tam mi je potlapkaj štěňata od bahna...

Včera jsem řekla muži: "já toho mam tolik, že nedělam nic..." Nechápal... Ale já potřebuju jen na chvíli zastavit a načerpat síly... Takže teď třeba sedím, uprostřed neuklizenýho obýváku a píšu... Píšu, abych se z toho vypsala a doufám, že se mi pak uleví a ta síla pokračovat se dostaví... Píšu taky proto, že je určitě spousta z vás, kdo máte podobný stav jako já a třeba vám pomůže, že v tom nejste sami.

Dost často mi spousta lidí říká, že nechápe, jak tohle všechno zvládam, že oni taky neví co dřív a přesto toho nemají tolik co já... Ono ale nejde o to, kolik toho kdo má... Období, kdy toho na mě je moc, mam celý život... Měla jsem to v době, kdy jsem chodila na školu a měla jednoho psa, kdy jsem měla jedno dítě a dva psy,... Zkrátka ty špatný období plný stresu se nevyhýbají vůbec nikomu, bez ohledu na to, kolik toho kdo má... Dnešní doba je totiž šíleně hektická, na všechno máte termíny, do kdy to musí být a kdo dnes není ve stresu je podle ostatních blázen, lenoch,... a hlavně není vůbec IN, protože úplně nezapadá do společnosti.

Vždycky, když se ale dostanu z toho stresu, tak jsem neskutečně šťastná. Vyhovuje mi mít toho tolik a hlavně mi to všechno naplňuje... Je to to, pro co jsem chtěla celý život žít... Miluju svoje dvě děti a rozhodně chci ještě třetí, miluju svých 5 psů a rozhodně jich ještě pár chci, miluju naše 3 kočky (těch zatím teda už víc nechci, Jirka stačí :D ), miluju focení, miluju psaní, miluju psí sporty, kterých pro jistotu taky dělam víc, miluju to, že můžeme žít v naší maličký vesničce a na zimu se můžeme odstěhovat na naší milovanou Šumavu, miluju svýho muže a miluju ho podporovat v jeho bláznivých adrenalinových koníčkách. A když děláte to, co milujete, není to pro vás tolik náročný jako to, když byste dělali jednu věc, kterou nesnášíte. (Tady docházím k uvědomění, že jsem ted tolik ve stresu proto, že mam šíleně papírování a běhaní po úřadech a to prostě k smrti nesnášim.)

Blíží se Vánoce, období klidu a míru, který spousta lidí nazývá obdobím stresu a některý je dokonce nemají rádi. Pamatujte, že vždy je to ale o volbě. Můžete prožít Vánoce beze stresu, prostě si sednout, nemít okolo sebe dokonale uklizeno, nemít dokonale napečeno a nemít krásně zabalený dárky, ale být tady pro své nejbližší, hlavně pro své děti, pro které je ve finále stejně nejdůležitější mít pohodovou mámu a tátu.

Nenechte se stresem ovládnout, stejně jako se nenecham já... Jdu pro svoje uplakaný, právě vzbuzený miminko a jdu zase naplno fungovat, protože vim, že všechno je volba a já si volim nedávat dál stresu možnost mě ničit, volim si, být šťastná!