Milovat nejvíc lze dvakrát

27.03.2018

Už rok vím, že milovat nejvíc lze i dvakrát.

Tak strašně jsem se toho bála. Byl to strach, který jsem se bála komukoliv říct. Až ke konci těhotenství jsem se svěřila svýmu muži, který z toho byl celkem smutný. Budu nový miminko milovat stejně jako Marečka? Bála jsem se, že ne... Marečka jsem milovala tak moc, jak jen máma dokáže milovat svoje dítě. Milovala jsem i miminko v bříšku, ale necítila jsem to tak jako k Marečkovi. Každou chvilku jsem nad tím přemýšlela a bylo mi to líto.

Po 8mi hodinách (teď ať nečtou ty, co maj porod teprve před sebou) šílenýho utrpení, kdy jsem skoro umřela (a kdybych žila ve středověku, tak jsem podle mě určitě umřela), kdy mi spadly veškerý růžový brejle, že všechno je jenom v hlavě, že když si naprogramuju skvělej a bezbolestnej porod, že takovej bude (pane bože, já se na ten porod dokonce těšila! Mareček byl císařem, tak jsem o to přišla.) a kdy jsem pak prosila o epidurál, i když jsem ho původně nechtěla (a to jsem si o sobě vždycky myslela, že jsem celkem statečná a něco vydržim) jsem konečně porodila obrovský dítě (přísaham bohu, že kdybych věděla, jak je to dítě velký, tak ho zatlačim a mam ho v břiše do teď - což jsem udělala alespoň s placentou, já už prostě nic rodit nechtěla). Až po tom, co mi toho malýho melounka dali do náručí, jsem věděla, že jo. Milovat nejvíc jde dvakrát!

Ta láska přišla rychle a přirozeně a stejně tak rychle zmizel veškerý můj strach (a utrpení z porodu). Když se na ní za pár hodin přijel podívat Mareček, brečela jsem dojetím. Já je milovala úplně stejně. Měla jsem u sebe 2 největší životní lásky. Jestli se mi v životě něco povedlo, tak to jsou oni dva. Mareček a Andělka.

Anďa za svůj první rok udělala spousty pokroků. Svojí hmotnost víc než zdvojnásobila. Musela se toho spoustu naučit. Například teď se mi snaží přesvědčit o tom, že se potřebuje naučit jíst sama! V roce? Jídlo máme na zdech, na závěsech, na oblečení, nábytku, podlaze a občas i na ňákym zvířeti (ještě že jich máme tolik a odpadá mi uklízení jídla ze země). Naučila se obcházet nábytek, tlačit chodítko a na pár vteřin si stoupnout sama. Taky jí narostlo dost zubů. Celkem 8 vepředu a dneska jsem objevila, že už má venku skoro i celou jednu stoličku. (Rada - když chcete zjistit jestli dítěti roste stolička a to dítě je zrovna vzteklý, nestrkejte mu prst do pusy, já o něj včera skoro přišla). Naučila se vztekat a nás naučila okolo ní skákat a dělat vše, co zrovna chce (i Marečka). Taky se naučila říkat táta, čičí, brmbrm,mňamňa a máma. Bohužel mňamňa zní stejně jako máma. A jelikož tyhle dvě slova jsou nejčastější, tak se z našeho domu furt ozývá: mamamamamamamamamamamamama. Miluje naše zvířata, svého bráchu, tátu, mě a moje prsa (hlavně miluje, když ty prsa vezmu s sebou do vany - už se s ní radši nekoupu). Taky jí narostly trochu vlasy, už maj tak 3cm. Ještě chvilku a bude to na sponku.

Za ten rok, co jsem double mámou mi přibylo spousty zážitků a ubylo spousty nervů. Rozhodně není úplně easy skloubit aktivní život s malym chlapečkem a miminkovskou holčičkou. Díky tomu jsem vlastně začala psát i tenhle blog. Miluju být mámou, miluju to, že už jsem double mámou a kdyby bylo na mě, tak už jsem rozhodně triple mámou, ale to i Mareček řekl, ať aspoň chvíli počkam (občas má to dítě víc rozumu než já).

Těším se, co nám přinese další rok s tímto malým škvrnětem a taky se těším až jí narostou všechny zuby!