Moje vínová cesta

06.10.2017

Stojím ve frontě u kasy v mým nejoblíbenějším krámu (ve vietnamský večerce) a z nudy si prohlížím lahve vína a přemýšlím, na který bych teď tak měla chuť (je 8.15!). V tom mi napadne, že to není tak dávno, co jsem vůbec netušila jak chutná Sauvignon, Porto, Muscat atd... A začnu přemýšlet nad svojí cestou k vínu.

Rozhodně to začalo u spodního regálu. Jako malý 15tiletý smradi jsme krabicáky milovali. Za málo peněz hodně muziky. Bylo nám úplně jedno, jak to chutná, hlavně že to "dává". Smáli jsme se pak učiteli v hodinách (normálně jsme viděli učitele v hodinach - v těch co ukazujou čas), splívali jsme s dekou, hráli si na louskáčky atd.). Rozhodně to byla zábava a my zkoušeli naše hranice. Kdy to ještě jde a kdy už jsme si zvraceli na vlasy.

Když se přehouplo období krabicáků, začalo období Sangrií a Lambrusec. Dobrý, sladký vína, kterých jsme mohli vypít fakt dost, nezvraceli jsme si po nich na vlasy a dobrou náladu jsme z nich měli taky.

Na vysoký škole už jsem přešla na vyšší ligu. Už jsme si kupovali takový ty dospěláčtější vína. Ale jelikož jsme neměli moc peněz, museli stát max. 50Kč. Ať si k tomu můžeme ještě koupit ty nejlevnější olivy a čínský polívky z pytlíku a rohlíky (abychom měli taky co jíst).

Následovalo tzv.bezvínové období. Já jsem totiž byla vždycky hlavně pivař. Úplně extrémní milovník vín jsem nikdy nebyla a radši jsem si dala pěkně vychlazenýho Kozlíka. (Ale na vejšce se mi z krámu nechtělo táhnout na byt v kabelce pár lahváčů.) Dávala jsem si víno jen příležitostně po návštěvách nebo prostě když mi ho někdo někde nalil.

Zlom nastal, když jsem otěhotněla (jo, zní to divně). Ale já prostě místo na pivo začala mít chuť na víno. A za to pořád. Nealkoholický vína úplná mňamka nejsou. Takže sklenička slabého sladkého vína z Německa nebo naředěného bílého vína každý večer to jistila. No a vlastně od té doby se to stalo mým rituálem a malá sklenka vína patří ke každému mému večeru.

Ještě mam velkou cestu před sebou. Já totiž pořád moc nevím jak chutná Sauvignon, Ryzlink, Veltlín atd. Já mám jen takové tušení. Vína mi kupuje můj muž, já jen otevřu ledničku a první, co mi přijde pod ruku, si naleju. Neumím správně držet skleničku s vínem, neumím s tim zatočit a nečucham k ní jako znalec, nevím jak se správně vína ochutnávají. Ale od krabicáků dobrý pokrok a jednou budu určitě vědět jaký víno si mám ve vinařství (nebo aspoň v tý večerce) koupit!