Na pouti

10.07.2017

Šli jsme na pouť... 

Syn se mi v sobotu večer vrátil z dovči s babičkou a dědou, muž se mi nad ránem vrátil z party, které posledních pár měsíců zanedbával, a tak jsme si udělali pěkný rodinný dopoledne. Teda až po tom, co se muž jakž takž probral... Po pravdě, když jsem ráno slyšela, jak jde Mareček do obýváku a pak jsem ho viděla spát vedle tý lidský schránky plný alkoholových výparů, dostala jsem trochu strach a šla jsem ho kontrolovat jestli vůbec dýchá...

Nicméně je naštěstí můj muž zodpovědný. Dal si studenou sprchu a vrhnul se do role milujícího tatínka a na pouti s Marčou řádil, jako kdyby ho vůbec nebolela hlava. Střídali jednu atrakci za druhou a když jsem Marečkovi navrhla, že na autodrom může jít se mnou, dostala jsem jasný zákaz. Na poslední pouti jsem ho totiž na autodromu ztrapnila. Nevěděla jsem ani kam se strká žeton, natož že je na zemi nějaký pedál, který se musí mačkat. Takže jsem to tam na chvíli zablokovala. Myslim, že Marča už se mnou na autodrom nikdy nepůjde...

Nakonec se nade mnou Mareček asi slitoval a svolil, že s ním můžu jít do strašidelného hradu. Dala jsem 80Kč za oba za minutu štěstí s mým synem... Jasný, že jsem jedinou atrakci potřebovala mít zdokumentovanou. Můj muž dostal telefon do ruky, at nám udělá hezkou fotku. Bohužel tady se asi projevila jeho opice na rameni a místo fotek tam máme podivná videa s jeho nohama. Tak jsem chtěla, ať nás alespoň vyfotí s Andělkou a tam nám to pro změnu vůbec neslušelo. Jo a taky za to mohl on!

Vystřelení růže jsem s díky odmítla. Vždycky si jí pak musim doma vystavit a co si budem povídat - zas tak krásný bytový doplněk to není... Už nám zbývalo jen koupit cukrovou vatu a prasečí ucho v psí cukrárně pro Marečkovo Dorotu a úspěšný výlet na pouť jsme si mohli odškrtnout :)