O tom jak je skvělé být chovatelem

12.10.2017

Před 3 týdny se nám narodila štěňátka. Už potřetí. Z reakce okolí jsem usoudila, že chovatelství je úplně skvělý. Máte doma roztomilý, voňavý štěňátka. Můžete se s nimi neustále mazlit, rozplývat se tou nádherou a roztomilostí a nakonec je to ještě skvělý byznys. Tak, milý zlatý, já vám napíšu pravdu... (aspoň jak to je u nás)

Celá cesta začíná pořízením si vlastního roztomilýho, voňavýho štěňátka. Ta roztomilost vás přejde hned vzápětí, co vám začne hadr na čůránky přirůstat k ruce, v noci rozespalý vyšlápnete ho.no bosou nohou a přijdete o pár bot. Taky zjistíte, že štěňátka od přírody prostě neposlouchají, rádi vám visí za nohavici a téměř nikdy neudělají, co byste chtěli. No ale pak usnou (a oni spí celkem dost) a vy máte zase to roztomilý štěňátečko a všechno mu odpustíte.

Pakliže máte ambice využít své štěňátko v dospělosti v chovu, nestačí vám ho jen vychovat, aby se venčilo venku a jakž takž vás poslouchalo. To štěňátko bude absolvovat pár výstav, zdravotních vyšetřeních a pokud to máte nastavený jako já, budete si neustále platit výcvikové víkendy, tábory, tréninky, zkoušky, závody atd. Protože pokud (jako já) si pořizujete plemeno na sport, budete si pravděpodobně chtít máknout. A světe div se, zadarmo to není... No a není to ani úplně levný...

K chovu potřebujete i trochu toho štěstíčka. Ono vám totiž nikdo na 100% nezaručí, že tomu štěněti vyrostou všechny zuby, bude mít správný skus, nebude mít špatný klouby a zkrátka všechno se povede tak jak má...

Dejme tomu, že máte teda skvělou, krásnou a zdravou fenečku. Pokud jste jako já, bude mít nadstandardní zdravotní vyšetření, výstavní výsledky a i nějaké ty zkoušky atd. Fenku zbonitujete a oni vám potvrdí, že vaše fenka je fakt úžasná a vhodná k chovu. Teď nastává období hledání ženicha. Pokud jste jako já, není to jednoduché období. Koukáte na rodokmen, zdravotní výsledky, výstavy, zkoušky atd. Snažíte se vybrat někoho minimálně stejně dokonalého jako je vaše fenečka a to není jen tak. Hlavně ti nejlepší, nejsou ani nejlevnější...

Dobře, máme nakryto. Nastávají 3 týdny netrpělivého čekání na sono, jestli se vše podařilo. Zajedete na veterinu a někdy posmutníte a začnete čekat na další hárání a někdy začnete jásat a chystat porodní místečko. Svojí fenku opečováváte jako v bavlnce, podstrojujete jí jen to nejlepší a těšíte se jaká překvápka v sobě skrývá. Do toho už začínáte vybírat majitele a to je minimálně stejně těžké jako vybrat ženicha. Pokud chováte se srdcem (jako já), rozhodně nechcete dát svoje štěňátečko nějakýmu pobudovi, ale chcete, aby se mělo co nejkrásněji! Ale jak to poznat? Vždycky je to trochu sázka do loterie...

Porod! Je to tu! Pravděpodobně je vám svojí fenečky strašně líto (a pokud jste sami po porodu - ideálně čerstvě jako já, trpíte spolu s ní, protože víte, jakou bolestí si právě prochází). Porod není rozhodně pro slabochy a citlivý žaludky. Občas musíte feně trochu pomoct štěně vyndat, musíte roztrhnout plodový obal, může se také stát, že je štěňátko připitý a musíte ho oživovat. (A pokud vás váš citlivý muž načape, jak mu z tlamičky vysáváte pusou vodu, připravte se, že minimálně 2 dny nedostanete pusu.) Zkrátka všude je plno krve a hnusu. A je třeba počítat i s tím, že se může stát, že se štěňátko narodí mrtvé a už ho prostě neoživíte. Všechna štěňátka musíte zvážit a kontrolovat, aby se přisála. A pokud si fena vybere porod v noci, máte se spánkem útrum.

Nastává krásné období, kdy máte štěňátka místo telky. Maminka se o ně krásně stará, vy je pravidelně vážíte, jestli přibírají, a když ne, tak je protěžujete u cecíků, případně je dokrmujete umělým mlékem. Tohle období trvá cca 3 týdny. 3 týdny rozněžnělosti, srdíček v očích a přesně toho, co si myslí ostatní. Maminka s nimi chce být čím dál tím míň, protože, kdo by si přál, aby mu na prsou viselo třeba 8 hladových mimin, co vás drapou a později i koušou. Takže začnete štěňátka přikrmovat. Několikrát denně (nechápu, jak to dělají lidi, co chodí do práce - klobouk dolů...).

Následující období by šlo také nazvat jako tzv. "fekální období". Je to takové období pro fajnšmekry. No a tohle období už vlastně trvá, dokud máte štěňata doma (jen se to pořád zhoršuje). Štěňatům jejich místečko uklízíte několikrát denně. Všude jsou jenom ho.na a čůránky. Máte enormní spotřebu novin nebo čůracích podložek a neustále perete. (Ale to perete pořád už od porodu.) Štěňátka jsou sice roztomilá a voní, ale jen pokud se zrovna brácha nevy... vedle a oni to celý nerozťapou a pak neběží za vámi a neotřou vám to do kalhot. Jo tohle se stává docela často. Nebo si navzájem po.erou záda, hlavy, rozťapou ty ho.na prostě úplně všude! Pokud máte doma citlivější partnery, dalo by se tohle období také označit blikajícími vykřičníky s nápisem - pozor hrozí rozchod.

Ideální je pokud máte štěňátka, když je venku teplo a můžete je často dávat ven, to si totiž doma můžete po nich v klidu uklidit. Protože jako zkuste jim to tam uklízet, když košťátka a hadry na vytírání jsou skvělou zábavou a ještě skvělejší je, že se o to můžou všichni přetahovat a vy jen koukáte a počítáte do 10ti (někdy do 100). Pokud po nich chcete uklidit pořádně a venku je hnusně, musíte si je pustit po bytě a když uklidíte jejich místečko, začnete uklízet celý byt. (Opravdu obdivuju ty, co chovají štěňata v bytě bez zahrady!)

Mít doma štěňata není ale jen o neustálém uklízení ho.en a dělání jim příkrmů. Se štěňaty totiž zažijete i spousty adrenalinu. Např. pokud je máte na chodbě - zkuste si jít v noci na záchod (kort když jste třeba těhotný a chodíte 5x za noc), ono totiž, pokud vzbudíte jen jedno štěně, vzbudíte zároveň i ostatní a teď si představte ten orchestr - zlatý jedno lidský dítě, když vzbudíte. (Jestli máte doma štěňata i děti, pravděpodobně vám štěňata děti vzbudí a máte to ještě lepší). A pokud máte štěňata v koupelně, začne být adrenalinem jít si vyčistit zuby, osprchovat se atd. Je to jako s dětmi, jen horší tolikrát kolik štěňat máte.

Samozřejmě s tím mít štěňata je také spojeno pravidelné odčervování, očkování, naše plemeno jezdí na vyšetření očí k očnímu specialistovi (pokud jako já ho nestíháte blíž bydlišti, musíte si s nimi zajet do Prahy, to je taky príma...). Snažíte se je zvykat na různé situace, pořádně mazlit a v neposlední řadě jim nakoupit výbavičku do nových domovů. Jako jsou obojky, vodítka, deky, misky,.... Naše štěňátka totiž jezdí i s malým kufříkem :) A taky je chov hodně o papírování, což pokud jste jako já, je pro vás pěkný opruz!

Nastává den odchodu štěňátek domů. Na to se na jednu stranu trochu těšíte a na druhou vůbec. Pokud jste jako já, pravděpodobně to ořvete. Ke každému štěňátku si vytvoříte specifický vztah, každé je v něčem originální a úžasný. Většinou si i přes fekální katastrofy chcete všechny nechat...

A co mi na tom teda vlastně baví? Když pominu to, jak mi baví sledovat jejich vývoj a to, že prostě mít doma štěňata je fakt zábava (navíc máte i na 2 měsíce zábavu pro děti), tak nejkrásnější je, když pak vidím ty šťastné majitele. To jak si vzájemně dávají tu nejupřímnější lásku. Jak mi na srazech mých odchovů s láskou vyprávějí, co ten jejich pitomeček zase vyvedl a čím je naopak těší a vidím, jak jsou obě strany šťastný. A dost často se z nás všech stávají super přátelé. A to vše díky mojí dokonalý uchovněný fenečce (fenečkam) :)

P.S. Pokud budu psát za měsíc a půl článek o rozchodech - víte proč!