S běžkama na východ slunce na Velký Ostrý

31.01.2018

Bára je moje kámoška z Moravy. Bára má stejný štěstí na východy slunce jako já. Bára vždycky vidí akorát mlhu. Bára má ráda Šumavu a mě. S Bárou jsme se rozhodly, že to spolu pokoříme a ten zatracenej východ prostě uvidíme.

Bára přijela z Moravy. Daly jsme jednu, dvě, tři sklenky vína, nařídily budíka, zjistily, že máme 3,5h spánku před sebou a šly jsme spát. Vstávání bylo krutý, kort když musíte do toho uspávat dítě. Krutý je taky to, že když to dítě uspíte, zjistíte, že jste si v dětským pokojíčku zapomněli oblečení. A tak jsme vyjely o skoro třičtvrtě hodiny později, než bylo v plánu, jelikož jsem dítě uspávala podruhý...

Když jsme večer před tím řešily, kterou trasou na Ostrý půjdeme, můj muž, co má skvělé nápady, nám doporučil tu nejdelší - Sedlo - Černé jezero - Bílá Strž - Stateček - Velký Ostrý (12km). Vzhledem k našemu zpoždění jsme nasedly na běžky, nasadily čelovky, zapřáhly psy, 15 min dělaly instastories a vypálily jsme.

Cesta na Černé jezero byla vážně výborná... Obliba tohoto jezera je natolik velká, že s běžkama si tam pomalu neškrtnete, jelikož tam všichni chodí na výlety v botech a běžkařský tratě moc nerespektují. Každopádně být za tmy u Černého jezera ve mně vyvolávalo dost smíšené pocity. K jezeru se váže několik pověstí, třeba že jsou na dně ukryta těla mnohých utopenců...

No nic... U jezera jsme si řekly, že čas máme super, jenže pak přišlo stoupání do kopce, takže psi už nepodávali takové výkony a když přišlo zas klesání z kopce, tak jsme zas výkony nepodávaly my, jelikož jsme obě srágorky. Ovšem to nejlepší na nás teprve čekalo...

Cesta ze Statečku na Ostrý nebyla totiž pravděpodobně dost dlouhou dobu používána. Před námi šel asi jen jeden statečný (v botech), jinak jsme se bořily do hlubokého, těžkého sněhu a na běžkách jsme tlapkaly jak na sněžnicích. To už jsme začínaly tušit, že jsme v háji a východ nestihneme. Takže já jsem nabrala rychlost, hecovala jsem Bruna, ať tahá a "utíkala" jsem nahoru, protože fotku z východu jsem prostě potřebovala. Bára byla daleko za mnou a jen občas jsem zaslechla ňáký sprostý slovo... To už jsem se začínala bát, že jsem přišla o kamarádku...

Východ jsme sice neviděly z vrcholu, ale naštěstí jsme stihly vylézt na místo, odkud byl krásně vidět, takže moje srdce bylo konečně obšťastněno. Dokonce i Bára tam jakžtakž dotlapkala. Sice jsem měla chvíli srdce v krku, pač kdo zažil Báru nadávat ten ví, ale nakonec dobrý. Radost z dobrýho instastories byla větší.

Rozhodně jsem ale nehodlala vzdát výstup na vrchol. Cesta byla fakt hrozná, takže v místě, kde to už na běžkách bylo téměř nemožné, jsem je sundala a vydala jsem se po stopach odvážlivce, co šel někdy před námi. Bára byla opět někde za mnou, nadávky jsem už ani neslyšela. No brzy jsem zjistila, že odvážlivec před námi se ztratil... Sem tam jsem se (po vzoru odvážlivce) propadla po kolena, někdy i po stehno. Ani jsem nechtěla myslet na to, že šance přijít o kamarádku se opět zvýšila.

Zaplať pán bůh, že výhled stál opravdu za to a i Bára, když si stoupla ke kříži, byla šťastná! Fotek z vrcholu máme asi milion, instastories taky... Ani se nám tam odsud nechtělo. Cestu zpátky už jsme šly správnou, jen to teda nebylo o moc lepší. Bořily jsme se úplně stejně a byly jsme totálně mokrý. Já sebrala veškerou svou odvahu, co jsem měla a sjela jsem to až na Stateček na běžkách. Bára si to už radši štrádovala po svých s běžkama v ruce. A já při čekání na ní zas doufala, že jsem pořád ještě nepřišla o kamarádku, jelikož bořit se sněhem 2,5km není to, co si většina lidí přeje.

Bára si sice trochu sprostě zanadávala, ale ráda mi má pořád stejně (snad). Říkala, že ve finále byla hrozně šťastná, že jsme vyrazily. Bodejď by ne, takovej zážitek... Cestou zpátky jsme se zastavily ještě na Bílý Strži, vyfotily psy u jezera a letěly jsme se domů převlíct.

Ponaučení pro příště je, že nemam věřit svýmu muži, že mít nařízenýho budíka na 4h ráno je moc brzo, naopak si ho mam nařídit ještě tak o půl hodky dřív nebo ho přesvědčit, ať jde místo mě kojit. A rozhodně jsem východy ještě nevzdala... Ještě pořád jsem neviděla východ slunce z žádnýho vrcholu!