Splynutí s přírodou

15.10.2017

Dnešní den si zasloužil, abych vytlačila kočárek s Andělkou na svoje nejoblíbenější místo. Místo, které má pro mě neuvěřitelnou hodnotu, místo, kam chodím dobíjet energii. Místo, které není zas tak daleko, ale zároveň je tak daleko, že ani traktory z polí vás neruší :)

Vzala jsem s sebou ještě psa (samozřejmě), deku a knížku. Deku abychom si na ní mohli lehnout s Andělkou a užívat si jedna druhou a knížku, kdyby v kočárku usnula.

Vyšlo to úplně krásně, Andělka usnula, takže já si mohla v klidu číst, poslouchat ticho a dobíjet se energií, která do mě proudila skrz sluneční paprsky. Po chvíli jsme objevily ještě krásnější místo. Byla už jsem tam stokrát a až teď mi napadlo jít se podívat trochu jiným směrem.

Tam se Andělka už vzbudila a leželi jsme na dece spolu. Dala jsem jí do ruky hračku, ale tu ignorovala. Byla naprosto okouzlená trávou! A v tom mi to došlo... Pro ní to je jako kdyby ležela v trávě poprvé. Fascinovaně jsem jí pozorovala, jak tu trávu zkoumá, jak si to užívá... A tam jsem viděla absolutní splynutí s přírodou. A byla neskutečně šťastná!

Děti vnímají všechno úplně jinýma očima než my. Vidí krásu tam, co je pro nás naprosto všední a samozřejmé. Pozorujme občas děti a buďme chvíli jako oni, buďme fascinovaní obyčejně neobyčejnými věcmi... Mějme oči otevřené dokořán. Co je lepší než splynout s přírodou... S tím z čeho jsme vznikli a díky čemuž dýcháme a žijeme...