Taková normální procházka?

28.08.2017

Upozornění: článek není vhodný pro lidi, kteří se teprva chystají mít děti a psy.

Pokud jste dneska někdo jeli na hlavním tahu Klatovy - Plzeň, možná jste ani ne v půli cesty na louce viděli šílenou matku s kočárem, s kolem na zádech, pobíhajícím dítětem a 2 psama (no toho jednoho jste spíš neviděli). No jo... Byla jsem to já...

Vše začlo téměř idylicky... Rozhodla jsem, že dneska půjdem na dlouhou procházku námi ještě neprobádanou cestou. Než jsem připravila kolo, mladší dítě řvalo unavený v kočárku a starší v pokojíčku, že si nechce oblíkat ponožky.

Vzali jsme Adélku  a Dorotu a na chvilku pláč obou dětí utichl. Andělka za chvíli spala, ale u Marči se řev rozjel hned po té, co zjistil, že dnešní  procházka bude po louce, kde to na kole nejede. Neustále jsem poslouchala, že je vedro, že už nemůže, že to vzdává, že jde zpátky atd... Naštěstí se "cesta" za chvíli začala vinout podél řeky. Takže se Marča na chvíli uklidnil a šli jsme se podívat jestli neuvidíme ryby.

Ale najednou zmizel pes č. 1. Je hodně málo vody, přes břeh rostla vysoká tráva a Adélka si nevšimla, že už tam končí břeh a sletěla někam dolů. Vyděsila jsem se, jenže než jsem tam doběhla, zmizel pes č.2 - Marečkova Dorota. Takže začal opět řev staršího dítěte. Vzhledem k tomu, že přes vysokou trávu nešlo dohlídnout až dolů, nevěděla jsem, jak to tam vypadá a jestli vůbec pes č.2 žije. Břeh byl úplně strmý, takže nepřipadalo v úvahu, aby se psi dostali zpět. 

Následovalo splašené vymýšlení, jak psy zachránit. Kousek dál jsem objevila místo, kudy se dalo vylézt. Adélka tam doplava, jenže Dorotě se nechtělo, stála na kousíčku země a koukala na mě jako tydýt. Jako byla možnost pro ní vlézt, ale jelikož občas musim koukat na Vágnera, už jsem viděla, jak tam po mně zaútočí ňákej sumec... Nakonec asi po 10ti minutach volání, prošení a slibování, Dorota vyběhla ten prudký břeh.

Za krátko už jsem nezvládla poslouchat řev, kolo jsem dala na záda a nesla ho až na normální cestu. Od půlky už to jelo po silnici a Mareček s už dobrou náladou vzpomínal na to, jak bylo super, že viděl alespoň malé rybičky. Já úplně vyřízená a když začla krátce před domovem řvát ještě Anďa, Marča to završil větou: "No jo, Anďo, to naplánovala mamina...."