To je dost, žes nás taky jednou vyvez!

31.07.2017

Po nějaký době jsme zase jednou měli mít rodinný víkend (Rodinný víkend = bez psích akcí, ale za to teda s bikerskýma závodama). 

Můj muž měl celý víkend závody na Zadově na Šumavě. V sobotu trénoval a v neděli jsme mu měli s dětma přijet fandit. Fakt jsem se těšila. Baví mi mužovo závody, ráda ho podporuju a co si budem nalhávat - docela mi baví, že vyhrává a mám důvod být na něj pyšná. Taky jsem se těšila, že krom stání u trati a čekání s dětma na ty 2 vteřiny, kdy uvidim svýho muže v plný rychlosti, uděláme nějaký výlet.

Jenže...

V sobotu cca 4h od odjezdu mého muže na Zadov mi od něj přišla zpráva: "Mel jsem pad. Hned na startu druhy erzety. Boli mi rameno. Musim na rentgen." No výborně... Chtěla jsem si udělat s dětma hezký den a ted musíme do nemocnice. Než se muž dopravil domů, vzala jsem aspoň děti na místní farmářskou akci, která byla mimo jiné fakt super! Spousta soutěží pro děti, nafukovací skákací kombajn, jízda na koni, který vypadal jak od Pipi,... ale Marečkovi se nejvíc libili kovbojové, který chytali telátka do lasa. Zaujalo ho to natolik, že při odchodu prohlásil: "No mami, tak já teď teda nevim, jestli budu kovboj nebo rybář."

Zas tak moc společných výletů kvůli našim časově náročným koníčkům nemáme a tohle asi bylo znamení, že spolu máme trávit víc času. Skoro 3h v nemocnici (jen my dva a naše znuděné děti) byl opravdu úžasný rodinný výlet. Za to teď máme taťku na krku furt. Tj. závod ani výlet druhý den se samozřejmě nekonal, ale naštěstí je rameno jen ošklivě naražené, takže nás zas tak moc dlouho využívat nebude a my máme zase na co vzpomínat - jak nás taťka zase jednou vyvezl... :)