Zřícenina hradu Rábí

01.09.2017

"Marečku, kam bys dneska chtěl na výlet?"

"Někam, kam můžou psi, ať může jet i Dorota."

Ok, tak jsme jeli na Rábí. Vzala jsem i naší těhotnou Stáninu. Dnešní výletní sestava tedy čítala 2 maminky, 3 děti, těhotný pes a pinč. Dorota byla šťastná jak blecha, ale radost jí opustila sotva jsme tam přišli. 

Probíhala zrovna ukázka dravců, takže Dorota při každým dravčím zvuku omdlívala, že jí jde někdo ulovit. Vlezla si mi pod sukni, pak na mě, ze stresu pouštěla chlupy, takže když ukázka skončila, já měla víc srsti jak ona. Taky mi tam nějaká paní nabízela nakrytí naší těhotný Stáni jejím psem. Prý je moc krásný... Ale Marča s Ellinkou byli nejnadšenější, když si mohli podržet malýho dravečka. Marčovi teda vlezl na hlavu.

Po ukázce jsme šli na prohlídku hradu. Zvolili jsme okruh Věž, aby jsme se pokochali výhledem do krajiny. Sotva paní průvodkyně řekla "Dobrý den", Anďa mi v nosítku začla řvát jak blázen a ostatní návštěvníci začli jásat, že ta bláznivá matka se psama jde taky. Při výkladu jsem se držela co nejdál, pač naše Anďa má hlas jako zvon. Nakonec jsem jí strčila prst do pusy a konečně usnula. 

Sotva mi usnulo dítě a já přestala být středem pozornosti, začlo se stoupat po schodech na věž. No... pinč se zase rozklepal a zasekl, že nikam nejde, takže jsem jí musela vzít do náruče. Prímový stoupání na věž. Dítě v nosítku, pinč v náručí a na vodítku těhotný pes. Alespoň, že ten výhled za to stál.

Prohlídka končila ve sklepení, kde to završila po výkladu Ellinka hláškou: "To si vůbec nepamatuju, že to tak dřív bylo..."

No a Marča? Ten objevil v kašně na náměstí ryby......

Info: Rábí je největší hradní zřícenina v České republice. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1380. Chránil obchodní stezku mezi Sušící a Horažďovicemi a rýžoviště zlata na Otavě. Jan Žižka se ho pokusil dobít 2x a přišel při tom o své druhé oko.